Inet
since 17.05.1999 ISSN
1212-8945
|
|
||||
![]() ![]() |
Reklama: |
||||
Svaz českých filatelistů![]() |
|
||||
|
KDO JE DĚVČÁTKO Z POŠTOVNÍ ZNÁMKY? Karel Černý, Praha / Žďár nad Sázavou
|
||||
... paní Evě Haňkové,
roz. Neugebauerové k 75. narozeninám. Považuji za svou milou povinnost
poděkovat všem, kteří mi byli při přípravě této práce jakkoli nápomocni.
Zejména děkuji paní Evě Haňkové, jejímu bratrovi panu Mikuláši
Neugebauerovi a jejich mamince paní Antonii Neugebauerové. Dále děkuji
za spolupráci žďárským filatelistům, soukromému sběrateli panu
Janu Janíčkovi a v neposlední řadě sponzorovi a představitelům města
Žďáru nad Sázavou, díky kterým tato práce spatřila světlo světa.
Známka ze 7. března 1938 s prezidentem T. G. Masarykem držícím v náručí
děvčátko v kyjovském kroji v hodnotách 50 h a 1 Kč i dvoukorunový aršík
se prodávaly s příplatkem ve prospěch péče o děti. Tuto dobročinnou
akci, kterou tehdy uváděl Karel Čapek, podtrhuje i nápis na spodní části
známek „Měj úctu k duši dítěte". |
|||||
Dovoluji
si tvrdit, že ty opravdu nejvýznamnější události na poli kulturní,
historické i společenské prezentace a zviditelnění našeho města a
potažmo i celého regionu Českomoravské vysočiny, byly v průběhu celého
20. století dvě. První byla bezesporu návštěva prezidenta T. G.
Masaryka ve Žďáře nad Sázavou v roce 1928 a následné vydání dnes již
slavné známky s touto tématikou v roce 1938. Druhou událostí bylo přijetí
Santiniho chrámu sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře na světový seznam
UNESCO v roce 1994. Jsme
hrdi na to, že ta malá krojačka je Žďáračka! Žďárští filatelisté
si jejího významu byli vědomi již dávno, v posledním desetiletí však
bylo několik příležitostí ji osobně poznat, vyjádřit jí obdiv a úctu
a poděkovat za její lásku ke staré vlasti, k její rodině, k městu jejího
dětství. Poštovní
známka z roku 1938 zaznamenala velký úspěch. Zanedlouho obletěla celý
svět a začaly se stejně jako nyní objevovat i otázky - kdo je to malé
děvčátko v náručí prezidenta, a kdy a kde vznikla původní
fotografie? Krátce nato se čtenáři mnoha novin a časopisů dověděli,
že ta tříletá holčička je Evička Neugebauerová a fotografie vznikla
17. června 1928 při prezidentově návštěvě na Horácku, jedné z cest,
které T. G. Masaryk absolvoval v roce 1928 po celé Moravě v rámci oslav
desetiletí republiky. Během svého pobytu v Židlochovicích se prezident Masaryk zúčastnil i otevření Výstavy soudobé kultury v Brně. Na Horácko vyjel 17. června v doprovodu své dcery Alice, ministra vnitra Jana Černého, prezidiálního šéfa Drbala a od Tišnova ještě místopředsedy vlády Msgr. Jana Šrámka. Po projetí Brnem, Kuřimí, Čebínem, Hradčanami, Tišnovem a Doubravníkem si prohlédli Bystřici nad Pernštejnem. Všude byl prezident nadšeně vítán slavobránami, starosty měst a obcí, legionáři a dětmi. Tak tomu bylo i v Novém Městě na Moravě, Žďáru na Moravě, Velkém Meziříčí, Velké Bíteši i mnoha vesnicích na Horácku. A právě ve Žďáru na Moravě (nyní Žďár nad Sázavou) vznikla reportážní fotografie, která se stala námětem oné poštovní známky. Historik
umění profesor Antonín Matějček o ní později napsal:
"Fotografickému důvtipu přispěla i šťastná náhoda a prosté
skutečnosti dodaly atmosféra a světlo náladu slavnostní a intimní zároveň."
Horácké
listy z 29. června 1928 o žďárském setkání prezidenta Masaryka s dětmi
napsaly: "Jménem dětí ze Žďáru a okolí pozdravila pana
prezidenta Vlasta Fňukalová s celým sborem dětí. Nejmenší z nich, tříletou
Evičku Neugebauerovou, vzal pan prezident při tom do náručí a zeptal
se: "Jak se jmenuješ? Pojedeš se mnou?" Ale milá Evička vrtí
hlavou, že ne. Od maminky se jí nechce." Pro
maminku tehdy tříleté Evičky, dnes osmadevadesátiletou paní Antonii
Neugebauerovou, je vydání další poštovní známky s její dcerou velkou
událostí, která jí dodává novou životní energii. Na setkání s
prezidentem Masarykem v červnu 1928 vzpomíná: "Panebože, to je překvapení.
Po tolika letech se zase někdo zajímá o tu fotografii. Víte, náš první
pan prezident hodně cestoval a nevynechal ani menší vesničky. Žďár na
Moravě měl v roce 1928 asi 2000 obyvatel. Pan prezident přijel na
slavnostní kladení základního kamene pro výstavbu sokolovny. Já se
vychystala do kyjovského kroje, sama jsem ho vyšívala. S maminkou jsme
nachystaly kyjovský kroj i pro Evičku. Evička
se nebála, během uvítacího aktu bloumala po tribuně, občas někomu šlápla
na nohu. Pan prezident si toho nemohl nevšimnout a pořád se na ni usmíval.
Tak mu ji pan drogista Švastal, který měl na starosti uvítací projev,
dal do náručí. Evička podala panu prezidentovi kytičku, on poděkoval a
předal květinky své dceři Alici. A to je celý příběh té slavné
fotografie. Škoda jen, že známka vznikla až rok po smrti pana
prezidenta." A
jaké jsou vzpomínky tehdy tříleté Evičky Neugebauerové, nyní starší
dámy, paní Evy Haňkové? "V
době, kdy byl snímek pořízen, mi byly tři roky. Pamatuji si na tuto událost,
ač jsou moje vzpomínky poněkud neúplné. Pana prezidenta jsem šla vítat
s maminkou. Obě jsme byly oblečeny do kyjovského kroje. Stály jsme pod
tribunou vedle větší skupiny hlučících dětí. Přistoupil ke mně pán,
o kterém jsem se po deseti letech dověděla, že to byl pan řídící
Jindra ze Zámku Žďáru s návrhem, abych donesla na tribunu panu
prezidentovi kytičku. "Tomu starému pánovi", řekl. Dále si už
jen vzpomínám, že jsem byla v jeho náručí. Neuvědomovala jsem si, že
se jedná o nějakou zvláštní událost, ale také jsem se nebála, ani
nestyděla. Pan prezident se mne ptal, jak se jmenuji a kde mám maminku.
Snažila jsem se maminku v tom davu najít a ukázat mu ji, ale to se mi
nepodařilo. Také
mne při tom upoutal velký fotoaparát s "varhánky" na vysoké dřevěné
konstrukci v pozadí. Možná tak velký nebyl, ale mně připadal obrovský.
Po létech, když vyšla známka, jsem na tento aparát a fotografa za ním
často myslila. Uvědomila jsem si, že to měl asi na svědomí ten veliký
přístroj." Setkání
malé Evy Neugebauerové, dcery majitele parní pily Richarda Neugebauera, s
prezidentem Masarykem nebylo setkáním prvním. Eva se narodila 20. května
1925 ve vojenské nemocnici v Praze na Karlově, kde bylo péčí generála
MUDr. Fishera zřízeno vzorné porodnické oddělení pro manželky důstojníků.
Toto oddělení navštívil druhý den po narození Evy v doprovodu MUDr.
Fishera prezident Masaryk. To bylo vlastně jejich první setkání. To druhé
bylo v červnu 1928. V
roce 1931 nastoupila Evička do první třídy, kam chodila velice ráda.
Spolu se svými rodiči byla členkou Sokola. Chodila cvičit, na výlety a
účastnila se většiny kulturních akcí. Ráda vzpomínala na loutkové
divadlo, při kterém její otec hodně pomáhal. Na přání
rodičů začala Eva studovat na reálném gymnáziu v Pardubicích. Bydlela
zde u své babičky a školu navštěvovala až do roku 1944, kdy studium
ukončila maturitou. V roce 1938 se dozvěděla o vydání poštovních známek.
"Sama
jsem se o tom dověděla od maminčiny přítelkyně, která byla poštovní
úřednicí ve Žďáře. Studovala jsem tenkrát na reálném gymnáziu v
Pardubicích a přijela jsem právě do Žďáru na pololetní prázdniny.Když
jsem se vrátila po prázdninách do Pardubic, věděl už o mně tisk a
byla jsem najednou středem pozornosti, až mi z toho bylo úzko. Redaktoři
mne vyhledávali, žádali, abych něco napsala, nebo jim něco řekla. Do
školy i domů mi docházely celé stohy dopisů s žádostí o podpis. Většina
dopisů pocházela z různých konců ČSR, ale byly mezi nimi i z míst,
které se nám tehdy zdály exotické - z Austrálie i z Ameriky." Poštovní
známky byly vydány Věstníkem ministerstva pošt a telegrafů č. 22/38
ze dne 3. března 1938 v hodnotách 50 hal, 1,- Kč a v aršíkové úpravě
s hodnotou 2,- Kč s platností od 7. března 1938 jako dobročinné s příplatkem
ve prospěch strádajících dětí. Poštovní známky obvyklé úpravy
byly určeny pro volný prodej, aršík jen pro subskribenty. Ty bylo možno
objednat u poštovního úřadu po jejich předchozím zaplacení s vázaným
odběrem dvou sérií známek na jeden aršík. Z prodeje známek nebyla
poskytována žádná provize a v prodeji byly až do 30. listopadu 1939.
Jejich platnost skončila 15. prosince 1939. Maminka s dcerou koncem dvacátých let (vlevo) a v devadesátých let dvacátého století (vpravo) Návrh
známky včetně kuponu a zmíněného aršíku zpracoval vynikající
grafik a rytec Bohumil Heinz (1894 - 1940). Tisk známek byl zadán pražské
Unii. Ta je vytiskla rotačním ocelotiskem na stroji Stickney. Aršík byl
tištěn ocelotiskem z ploché desky na stroji Johnston. Propagační
leták československého zahraničního odboje Po válce
Eva Neugebauerová dospěla, provdala se za mladého vědce Ladislava Haňku
a v roce 1950 s ním utekla za hranice. Haňkovi pracovali ve Frankfurtu nad
Mohanem u pobočky OSN pro pomoc uprchlíkům a koncem roku 1951 jim bylo uděleno
na konzulátu ve Frankfurtu imigrační vízum do USA. Lodí amerického námořnictva
General Hersey vypluli z brémského přístavu a 24. listopadu 1951
dorazili do New Yorku. "Já jsem při tom myslila na domov, od kterého
se neodvratně vzdalujeme", vzpomíná Eva Haňková. "Zdálo se před
lety, že máme před sebou šťastnou budoucnost ve svobodné vlasti. Tuto
ilusi nejprve narušil Hitler a komunistický puč v únoru 1948 už to obrátil
naruby všechno. Vydávali jsme se na cestu na druhý konec světa, kde byla
budoucnost také nejistá." Eva
Haňková s dcerou Janou při setkání s guvernérem státu Michigan Haňkovi
žili v Marionu u města Cedar Rapids v Iowě, jednom ze středisek českých
emigrantů. Ladislav Haňka pak dostal místo na univerzitě v Ames a po pěti
letech obhájil doktorát z mikrobiologie. Od roku 1958 pracoval u firmy
UpJohn v Kalamazoo na výzkumech léčení rakoviny. Haňkovi žijí stále
ve městě Kalamazoo ve státě Michigan. Mají syna Ladislava a dceru Janu.
Oba se narodili v Americe. Syn je akademický malíř a jeho česká manželka
také. Dcera má jako ekonomka dobré manažerské místo ve Filadelfii, kde
je vdaná za Američana. Paní Eva se nejprve starala o děti. Obě mluví
dobře česky a mají rády české písničky. Potom učila na střední škole
latinu, němčinu a angličtinu. Při
své práci navazovali Haňkovi kontakty s československými odborníky a
společně stáli u založení Československé společnosti pro vědy a umění
v roce 1958 v USA se sídlem ve Washingtonu. Po
roce 1989 Haňkovi několikrát navštívili svoji vlast a setkali se i s
prezidentem Václavem Havlem. I pro ně je velkým překvapením vydání
nové české známky s motivem té, z roku 1938. 17.
června 1928 vznikla na žďárském náměstí fotografie, která možná
tak trochu ovlivnila další osud děvčátka v kyjovském kroji. Dodnes není
zcela jasné, kdo je skutečným autorem oné fotografie, zveřejněné
pravděpodobně prostřednictvím ČTK. Byl to Antonín Horník, Jano Šrámek
nebo někdo jiný? V každém případě je jisté, že tato jedinečná
fotografie zachytila hřejivost pozitivních lidských vztahů v jednom
prchavém momentu - prezidentovu pověstnou lásku k dětem a naději v
jejich lepší budoucnost i nekomplikovanou snahu dítěte udělat kytičkou
radost, třebaže tak docela neví, komu tu radost dělá. 20. ledna 2000 vydala Česká pošta známku s hodnotou 5,40 Kč v tiskových listech po 30 známkách a ve známkovém sešitku s osmi známkami a čtyřmi kupóny. Ke známce vychází obálka prvního dne vydání a doplňuje ji ještě aršík z března 2000, vydaný k příležitosti 150. výročí narození T. G. Masaryka. Nová česká známka zobrazuje jednu z nejkrásnějších československých poštovních známek, vydaných do roku 1939. Česká
pošta s.p. zařadila znovu motiv známky z
roku 1938, nyní graficky zpracovanou Bedřichem Housou. Známka vyšla v emisi Tradice známkové tvorby.
Vytiskla ji Poštovní tiskárna cenin a.s. v Praze rotačním ocelotiskem v
barvě černohnědé v kombinaci s tříbarevným hlubotiskem v barvě modré
a dvou odstínů červené na stroji WIFAG III. Současně byl vydán zvláštní
známkový sešitek, po osmi známkách se čtyřmi kupony (vlevo) a obálkou
prvního dne vydání (FDC) (na vedlejší staně vpravo nahoře). Kupony známek
mj. nesou také emblém Celostátní výstavy poštovních známek BRNO
2000, která se bude konat ve dnech 5.-11. března 2000 u příležitosti
150. výročí narození prezidenta T. G. Masaryka. fotografie
ze soukromého archivu Mikuláše Neugebauera a Jana Janíčka. O autorovi (klikněte na náhled fotografie): KAREL
ČERNÝ (nar. 12. ledna 1965 v Novém Městě na Moravě) je poslancem
Parlamentu České republiky. V letech 1989-92 působil v Okresním
muzeu ve Žďáře nad Sázavou. Zabývá se především regionálními dějinami
ve vztahu k druhé světové válce. Publikuje v několika regionálních i
celostátních periodicích a je autorem nebo spoluautorem několika knižních
publikací:
|
|||||
|
|||||
|
|||||
|
|||||
|