|
|
|
|
|
|
Nepatřím k povahám, které
prozrazují vše, co skrývá jejich šedá kůra mozková, fakt je, že
jsem-li vyladěn na správné frekvenci, náhle propadám vášnivé
logomanii.
Jistěže, příjemné nálady
má člověk po dobré vepřové s knedlíkem a zelím nebo po buchtách (to
je můj případ), či získal-li pomyslného bobříka dobrého skutku či...
Já mívám příjemné nálady i ve filatelii. Tedy nejčastěji, jsem-li
obklopen přáteli propadajícími vůni šafránu. Šafránu filatelistického
- kouzlu filatelistických knížek a zažloutlých časopisů našich pradědečků.
Počínaje nadpisem a konče poslední tečkou použitých pramenů, jsou
další litery připsány dvěma velikánům frankofonní oblasti a z mé
strany je tak činěno s maximální rozvahou. Mahé i Moens byli totiž
velikáni na druhou. Oba měli sklony vydávat a psát knihy pro
filatelisty, oba naplnili většinu svého života stejnou prací, oba měli
dokonce i stejný rok narození. Byli přátelé, přátelé tak blízcí,
že si úspěšně dělali legraci i vzájemně sami ze sebe. Nechme však
promluvit abecedu:
MAHÉ, Pierre. Narozen
6. ledna 1833 v Paříži. Povoláním mědirytec se zapsal do historie jako
autor prvního známkového katalogu již doplněného prodejními cenami.
To bylo v roce 1862 a člověk může být i špatným počtářem a přesto
se nedopočítá výše než do třicítky věku. Copyright ke svému jménu
mohl připsat v případě svazku „Knihkupec a obchodník poštovními
známkami". Mnohem větší reklamu si však zajistil jako vydavatel a
redaktor, v pořadí 11. filatelistického časopisu na světě „Le
Timbrophile". První číslo Mahé vydal 15. listopadu 1864. V podstatě
to byly druhé francouzsky psané periodikum (když ho předtím předběhl
Moens se svým Le Timre-Poste). Časopis měl podtitul Journal de la
Collection Timbro-Postale. Ne nadlouho, od 38. čísla vyhověl Mahé všem
množícím se sběratelům kolků a věnoval jim část sazby svého časopisu.
Navenek se to projevilo rozšířením podtitulku na Journal de la
Collection Timbro-Postale et Fiscale. Zanikl v prosinci 1871, když předtím
vyšlo poslední dvojčíslí 83-84.
Již 15. července následujícího roku začal Mahé s vydáváním Gazette
des Timbres. Poslední číslo je opět prosincovém tentokráte 4. ročníku.
Na dlouhou dobu si dal Mahé s vydáváním časopisu pokoj, ale v roce 1892
sedl za redakční stroj potřetí. Opět na čtyři roky, tentokráte ve jménu
Le Qustionneur timbro-philique.
Pierre Mahé i proslul jako vydavatel alb poštovních známek a autor mnoha
filatelistických pomůcek.
Pierre Mahé i sedával v křesle čestného předsedy Société philatélique
francaise.
Pierre Mahé i spravoval sbírku Ferrariho.
Pierre Mahé i obdržel Lindenbergovu medaili za přínos tvůrce
filatelistické literatury. Stal se jejím majitelem za rok 1910.
Pierre Mahé i zajisté zemřel. Zemřel 2. února 1913.
MOENS, Jean Baptista
Phillip Constant. Hvězdička k jeho jménu se píše od května 1833.
Stalo se tak v Tournai (Belgie).
Od 19 let knihkupec a obchodník mincemi, později muž, pro nějž mají Němci
výstižnou i krátkou spojeninu - Briefmarkenhändler. Autor i vydavatel 20
filatelistických svazků, ceníků, katalogů, manuálů falz poštovních
známek apod. Autor impozantního Catalogue prix-courant de timbres poste
1892-93, katalogu, který na dlouhá léta získal monopol za kvalitu. Autor
19 monografií. Autor a redaktor 3. časopisu filatelistů světa Le
Timbre-Poste. Časopisu se 456 svazky, které postupně vycházely od 15. února
1863 do prosince 1900. Jako Mahé i Moens upsal část své „mozkové
produkce" kolkařům. Po 23 let vydával první časopis této branže,
Le Timbre Fiscal. Vyšlo 268 čísel.
Jean Baptista Moens byl kapacitou, uznávaným průkopníkem a badatelem vědecké
filatelie.
Jean Baptista Moens byl nositelem desítek uznání, poct, zlatých medailí
za literaturu.
Zemřel 29. dubna 1908 a svého přítele tedy opět předběhl. Tentokráte
naposledy o plných pět let.
Zajímavý je fakt, že první česky psaný časopis pro sběratele známek,
Český filatelista, v roce jeho úmrtí nepřinesl o vlámském géniovi
ani řádku. Nepodařilo se mi vypátrat, zda již tenkrát byl i Moens pro
českou filatelii „panem Niemandem". Zprávu či více méně
dlouhé nekrology přinesly všechny významné filatelistické listy světa.
Již dříve jsem se zmínil,
že oba byli schopni vzájemných legrácek. Na důkaz jednu z nich.
Fungovala směrem Mahé - Moens. Pierre znal způsoby, jimiž by důvěřivého
Jeana Baptistu důkladně pozlobil. Opětovně se mu to povedlo v roce 1867.
Napsal do redakce Moensova Le Timbre-Poste dopis se zaručeně nejčerstvějšími
informacemi o nové známkové zemi. Vše bylo načasováno tak, aby to vyšlo
do dubnového čísla a vše se mohlo přenést do roviny aprílového vtípku.
V dopise totiž požadoval otisknout svůj dopis pod titulkem MORESNET
LIBRE. Dopis byl adresován přímo Moensovi a pisatel v něm sděloval, že
„pan Decrackt, ředitel pošt v Moresnet", se rozhodl vydávat poštovní
známky. Protože Moens nemohl znát Moresnetskou republiku, pisatel ochotně
posloužil geografickým upřesněním. Republiku Moresnet situoval mezi
Prusko, Belgii a Nizozemsko. V časopisu byly publikovány i známky, které
nová republika vydala.
Jsou to obdélníky na výšku
s erbem republiky, kolem něhož je text COMUNE LIBRE DE MORESNET, v každém
rohu hodnoty. Na erbu je nasazena jakási čapka. Ani ta však nezabránila
tomu, aby Moens nesedl na špek. Pisatel ještě dodal jméno tiskárny - de
Visch en Lirva v Bruselu, bohužel jména tvůrců rytiny zůstala utajena.
Dopis Mahé podepsal jako J. S. Néom. Stačí si podpis přečíst odzadu a
přijdeme na rozdíl od Jeana Baptisty na to, že byl adresátem listu i
zesměšněným pseudopisatelem dopisu sobě.
Co následovalo po zjištění věcí pravých, se mi již zjistit nepodařilo.
Nic zlého to však jistě nebylo, nejspíš následoval šprým opačným
směrem. Na to, aby se na Mahého zlobil a snad i urazil, byli oba až příliš
inteligentní.
Už mi rozumíte proč tak
velmi rád zapadám do kolektivu lidí znajících patinu a pach stoletých
stránek?
V poslední větě budiž projeven dík za ochotu pracovníkům
Velvyslanectví Nizozemského království v Praze, kteří mi pomohli s přípravou
podkladů pro tento článek.
POUŽITÁ
LITERATURA:
(1) Kouwenberg, K.: J. B. Moens – De vader der filatelie, Philatelie
1973/11/510-12, Haarlem, 1973.
(2) Janík B.: vlastní studium a knihovna.
|
