|
POŠTOVNÍ SCHRÁNKY
|
Reklama:
|
|||||||||
Z počátku byly poštovní schránky pouze na poštovních úřadech u přepážky pro příjem listovních zásilek a mohly se do nich vhazovat jen dopisy, které měl hradit příjemce. Později byly umisťovány i na ulicích. Byly dřevěné, litinové či plechové a byly vybírány denně a podle instrukce pro výběrčí dopisů z října 1847 bylo obyvatelstvo upozorňováno trojím zazvoněním na zvonec, že se blíží výběrčí schránek. V Rakousku-Uhersku byly první poštovní schránky vyvěšovány počínaje rokem 1850, tedy současně s prodejem poštovních známek. Schránka musela být umisťována u každé prodejny známek a prodavač byl povinen schránky zdarma v určené hodiny vybírat. Z bezpečnostních důvodů bylo později přistoupeno k uzamykatelným vyměnitelným vložkám, které byly otevírány až na poštovním úřadě. V bývalé rakouské-uherské monarchii se o zvýšení bezpečnosti poštovní schránky a o usnadnění manipulace s nimi nejvíce zasloužil zámečník Václav Vlček z Výrovic na Znojemsku. Narodil se v početné rolnické rodině 6. dubna 1833. Václav se šel vyučit zámečníkem do Štýrského Hradce a snad německé prostředí zapůsobilo na něj natolik, že ve svém jméně zaměnil jednoduché V za dvojité W. Byl nesmírně houževnatý a pilný, současně technicky nadaný. Ve svém oboru vynikl jako vynálezce a majitel několika patentů. Mezi jeden z nich patřila poštovní schránka "Systém WLCZEK", vybíratelná automaticky zasunutím kovového rámu sběrného poštovního vaku (viz na obrázku jedna z variant rakousko uherské poštovní schránky, které si mnozí z nás ještě velmi dobře pamatujeme). Vlčkův (Wlczkův) model poštovní schránky byl 3 roky zkoušen a nakonec "poštovní schránky, znamenitě se osvědčily, v celém Rakousku-Uherském mocnářství zavedeny byly...", jak se dá přečíst ve školní výrovické kronice. Václav Vlček alias Wlczek zemřel ve věku 86 let 15. srpna 1909. Dokonalejší typ si dal později patentovat vrchní inženýr rakouského ministerstva obchodu Karel Paris. Od roku 1895 byla Parisova zdokonalená schránka všeobecně zavedena do všech větších měst monarchie. Listonoši vybírali dopisy čtyřikrát denně a to: v šest hodin ráno, potom o půl desáté dopoledne, v půl druhé a v půl páté odpoledne. Pošta byla adresátům také čtyřikrát denně doručována! Možná si pomyslíte, že tenkráte musela mít pošta hodně zaměstnanců. Ale omyl, jak mohu čerpat z archivního dokladů: hlavní brněnský poštovní úřad měl v roce 1855 šest (!) listonošů a dva pomocníky. Listonoši i poštovní poslové chodili ve stejnokroji, který se skládal z šedivého fraku a žlutých knoflíků, na kterých byly vyraženy iniciály císařova jména. Na ramenech měli černožlutou šňůru a na prsou kovové štítky se znakem pošty. Na hlavě nosili kulatý klobouk, kalhoty (z téže látky jako frak) nosili přes holínky. A jen na okraj: protože jsem odjakživa byl (a jsem) velkým obdivovatelem rakouské pošty, která odstartovala mimo jiné poštovnictví i na našem území, jsou odjakživa mé filatelistické stránky Japhila e-zinu žlutočerné. Stejně tak byla ovšem natřena i moje individuální domovní poštovní schránka, kterou jsem měl v těchto starorakouských poštovních barvách krásně vyvedenu již od roku 1975. A i na toto tvrzení mám hodně kolegů-pamětníků.
|
|
||||||||||
PROFILY: |
LADISLAV
FISCHMEISTER - František Beneš
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|