MAIN PAGE /
HLAVNÍ STRANA:

ON LINE MAGAZÍN O FILATELII A SBĚRATELSTVÍ ...
http://www.japhila.cz/

JAK VZNIKAJÍ POŠTOVNÍ ZNÁMKY

Reklama:

Svaz českých filatelistů 

  Každý sběratel u nás jistě zná velmi dobře několik tvůrců poštovních známek, ať už výtvarníka nebo rytce. Společenská prezentace těchto několika jednotlivců byl na vysoké úrovni zejména ve druhé polovině minulého století, kdy se autogramiády rytců těšily velkému zájmu a neobešla se bez nich prakticky žádná větší filatelistická výstava. koneckonců rytci poštovních známek měli i své oficiální fankluby Například Jiří Antonín Švengsbír, nebo dnes fungující jihomoravský fan klub slovenského rytce Fero Horniaka).

Známková tvorba začíná sestavením emisního plánu. Navrhnout námět poštovní známky může každý jednotlivec. Například do konce letošního roku se bude projednávat emisní plán na rok 2005. Výhled je potřebný z důvodu času na přípravu poštovních známek. Zpravidla po rozhodnutí vydat takové a takové náměty poštovních známek doprovází rozhodnutí vydavatele obrátit se na konkrétní tvůrce poštovních známek. Bývá vytipován zpravidla buď přímo konkrétní umělec, nebo je zvolena malá soutěž mezi několika výtvarníky. Záleží také na zvolené tiskové technice a zejména námětu. Výtvarník se mnohdy musí velmi pečlivě seznámit s námětem poštovní známky, nezřídka následuje pečlivé studium podkladů, fotografií nebo místa samotného.

Česká republika má dlouholetou tradici v ocelotiskové technice tisku známek. Buď je zvolen rotační ocelotisk ke kterému jsou již formou hlubotisku přidávány doplňkové barvy (pro zlevnění výroby, rytina každé barvy zvlášť je náročná) nebo je zvolen ocelotisk z plochy, který se však využívá méně pro svojí náročnost. Výsledek je však přímo úměrný této technologii a nejkrásnější známky vznikají právě touto technologií ocelorytiny z plochy. Třetí možností je tisk známek ofsetem a i k této technologii se, naštěstí zatím jenom výjimečně, český vydavatel odhodlal (praještěři).

Nevydané návrhy známek, které měly vyjít ofsetem, na papíře s lepem (klikněte na náhled)

Výtvarník vypracuje předlohu, kterou vydavatel schválí. Poté ji předá rytci. Rytec pořídí z původní předlohy, třeba fotografie nebo kresby vodovými barvami, tak zvaný rytecký rozkres. Poté jej musí zmenšit, protože rytec pracuje s rozměrem výsledné poštovní známky. 

Rytecký rozkres známky USA z dílny Miloše Ondráčka (klikněte na náhled)

Zde jsou již kontury v takzvaných pérovkách a jsou totožné s následnými vrypy rydlem. Rytec musí rýt většinou pod silným zvětšením detaily téměř mikroskopické, protože celková známka má třeba šířku a výšku 2 cm.

Rytec postupuje podle jemně předtištěné kresby buď dlouhým táhlým vrypem nebo bodnutím. Rytina poštovní známky se skládá z kombinace rovných či zakřivených podélných vrypů a právě vpichů (bodů či teček). Větší plochu rytec vyplňuje těmito vrypy nebo šrafováním (podélné vrypy proti sobě v úhlopříčkách). Jak husté a hluboké je šrafování, tak barevný je potom výsledný efekt a zaplněná plocha). Z pozorování práce zesnulého Josefa Herčíka st. vím, že čtvereční centimetr poštovní známky znamená pro tvůrce někdy až 10 tisíc vrypů.

Zvětšená ocelorytina nevydané poštovní známky Jiřího Švengsbíra. Jedná se o zkušební otisk nevydané známky (klikněte na náhled)

Rytecká práce je tvůrčí práce a je plně ve schopnostech rytce, jak se mu podaří přesvědčivě zmenšit obraz do velikosti poštovní známky. Při několikanásobném zmenšení je nutné vynechat spoustu detailů, které ve zmenšení již nelze spatřit bez vlivu na srozumitelnost obrazu známky. Jen stovky a tisíce hodin tvrdé dřiny dají ten správný odhad, který detail nelze na známku přenést a který je nutno zmenšit ale rozhodně vyrýt, aby celkový dojem z poštovní známky byl důvěryhodný.

Rotační ocelotisk poštovních známek je většinou postaven na jedné stěžejní barvě. Rytec proto vyryje kostru rytiny známky v jedné barvě. Ostatní barvy jsou již jen doplňkové, eventuálně známka je dotištěna hlubotiskovou technologií, kdy mraky nebo pozadí není ryto ale je tiskově kombinováno s rytinou.

Oproti tomu ocelotisk z plochy, využívány především pro reprezentační malé série známek Umění, pro aršíky anebo mimořádné i společenské události, je rytcem zpracováván pro každou rytou barvu zvlášť. V tiskovém provedení potom prochází postupným soutiskem všech barev do své většinou čtyřbarevné podoby. Vzpomenete-li si na známku ke světové výstavě Osaka, potom vězte, že byla japonskými pořadateli vybrána jako nejhezčí známka světa k této světové výstavě, přičemž Josef Herčík nikdy předtím ani v Japonsku nebyl a známku dělal podle fotografií. Sami organizátoři nechali svoji známku ztvárnit počítačem v očekávání toho nejlepšího výsledku. Nikoliv však počítač, ale mistrovství jednoho z nejlepších československých rytců poštovních známek potom triumfovalo natolik, že nevěřícní Japonci přijeli shlédnout jak tato známka vznikla. Zůstali stát v ohromení nad stařičkými stroji, ale i perfektní prací našeho rytce, kterého nejen následně pozvali do Japonska na velkolepé bakchanálie ducha a umu české dovednosti, ale Josefu Herčíkovi zadali i mnoho ryteckých zakázek.

Další kapitolou jsou barevné přenosy. Zatímco akvarel na předloze pracuje s barevným spektrem, rytec má k dispozici maximálně 4 základní barvy - modrou, červenou, žlutou a černou, a případně 5. přímou barvu. Musí proto znát zásady kombinace barevného spektra a současně vědět, kde protlačením rytiny vznikne hlubší, tedy výraznější barevná "skvrna" a kde naopak jemnou linkou rytiny výslednou rytinu prosvětlí a odlehčí. V zásadě tedy platí, že chce-li rytec dosáhnout výrazné barvy na známce, musí linku udělat co nejhlubší a nejširší a opačně. Co je v tomto momentě ještě těžší je odhadnutí správných proporcí v zájmu výsledku. Rytec totiž nevidí svůj postupný výsledek, ale musí si jej umět představit. Teprve až má vyryty všechny desky a provede barevný soutisk, vidí výsledný barevný efekt poštovní známky. Opravy jsou zde možné jen velmi těžko, zkuste opravovat ocelovou desku, kde jste ještě tvrdším nástrojem usilovně několik dní ryli. Retuše se však přesto výjimečně dělají. A to tak, že rytec "zatepla" na desku nanese podobný kov a zbrousí, většinou na úkor i toho správného, několik hodin nebo dní práce. Rytecká práce je velmi náročná a  můžeme mluvit o štěstí, že jak v minulosti, tak v současnosti mají oba nástupnické státy plejádu zručných umělců - rytců poštovních známek. Ne náhodou se rytci československých a českých známek, ale i slovenských známek, řadí k umělecké autorské špičce, neboť jejich práce není řemeslnický převod jednoho formátu do druhého jako je tomu u reprodukčních technik, ale jde o svébytné rytecké užité umění. Samozřejmě rytci jsou ve své většině i velmi dobří grafici, kteří se uživí i svoji volnou rytou grafikou nebo v oblasti jiných výtvarných disciplin.

Když je rytina známky hotova, předá ji rytec Poštovní tiskárně cenin v pražských Holešovicích, kde známku mechanicky rozmnoží na tiskové válce - moletáží. Rytina se přenáší postupně na kovový válec podle počtu známek na archu objednaných vydavatelem. Výsledkem jsou větší archy známek, které jsou potom dále řezány ke stokusovým či padesátikusovým (eventuálně jiným) prodejním variantám (přepážkovým archům).

Soutiskové zkoušky barevnosti. V tomto případě se jedná o tiskové barevné zkoušky na nevydanou známku od Jiřího Švengsbíra, autora našeho prvního moderního čtyřbarevného aršíku Korunovační klenoty. (klikněte na náhled)

Tatáž rytina je-li určena pro tisk z plochy je ve formě ocelové desky upnuta do ocelotiskového stroje pro tisk z plochy a postupně jsou do jednotlivých barevných variant ocelových destiček vtírány zvolené barvy. Barva je vtírána právě do hlubších či plytkých vrypů a z těchto vrypů je potom tlakem vymačkávána na papír. Arch či aršík z plochy je tištěn postupně. Po náročných soutiskových zkouškách, kdy jde o setiny milimetru, se začne s vlastním tiskem. Nejdříve třeba barva černá, potom barva modrá, červená... Až pětkrát se musí obtisknout jiná deska na ten samý papír a nakonec ještě aršíky projdou perforačním zařízením.

I v tomto případě jde o práci Jiřího Švengsbíra. Výstavní nálepky PZO Artia vydané k výstavě PRAGA 1968 vznikly soutiskem 3 odlišných rytin. Později byl tento nápad použit i pro vydání čtyřbloku Umění s každou známkou jinou. Vpravo neperforovaná verze bez středového emblému. (Klikněte na náhled).

Výsledek je fantastický. Malá poštovní známka z Československa nebo z Česka mnohokráte bodovala na nejvyšším stupni ocenění nejkrásnějších poštovních známek světa.

Naštěstí si je český vydavatel (na rozdíl od současného slovenského) vědom, že zvolená a tradicí udržovaná ocelotisková technologie poštovních známek, je ve světě téměř výjimečným významným kulturním vyslancem a dokladem české vyspělosti, erudovanosti a kulturnosti národa.

BŘETISLAV JANÍK, Praha 3.11.2003 

PROFILY:

LADISLAV FISCHMEISTER - František Beneš   
ENRICO STANKO VRÁZ & JOSEF KOŘENSKÝ, Břetislav Janík   
FRANCOIS FOURNIER - geniální padělatel ke škodě sběratelů, Břetislav Janík   
ARŠÍK "KDE DOMOV MůJ?", Peter Hoffmann, Švédsko   
JOSEF HERČÍK A 1. grafická společnost   
ONDRÁČEK Miloš, český grafik a rytec  
MISTŘI PERA: Pierre MAHÉ & Jean Baptista Phillip Constant MOENS   
DÍLA NĚMECKÝCH tvůrců na československých poštovních známkách
LEXIKON českých a slovenských autorů a rytců poštovních známek
KDO JE DĚVČÁTKO Z POŠTOVNÍ ZNÁMKY?, Karel Černý
MISTR JOSEF HERČÍK, IN MEMORIAM
DÍKY, PANE MOENSI
BOHUMIL HEINZ  
FILIP DE FERRARI - Pan Filatelista - Pan Ferrari   

KONTAKT:

Inet since 17.05.1999 
Last edit: 26.12.2003
ISSN 1211-8945
© 1999-2003 BRETISLAV JANIK
EDITOR & BOARD / VYDAVATEL & REDAKČNÍ RADA