MAIN PAGE / |
"POLSKI
FILATELISTA"
|
Reklama: |
|||||||||
|
Stěžejní počátky filatelie v Polsku psala krakovská a poznaňská. Krakovská organizovaná filatelie - to se rovná 6. lednu 1893. Tehdy polští sběratelé z historického města Krakova založili klub filatelistů v Krakově (Klub Filatelistów w Krakowie).
Klub vznikl v pro něj příznivé době a velmi dobře se ujal. Snad i díky šťastné ruc epři výběru předsedy - Stanislava Skapskiego. Ani se proto nedivme, že odborná úroveň členů postupně rostla. Zakrátko po ustavení jim chyběla však vlastní filatelistické periodikum, vlastní odborný časopis. Ostatně v Evropě to nebylo žádné nóvum. Prvním filatelistickým časopisem světa se stal 15. prosince 1862 Herpinův The Monthly Advertiser (později přejmenovaný na The Stamp Collector's Review and Monthly Advertiser). Německo se dočalo 1. května 1863: Das Magazin für den Briefmarken-Handel, 1866: Der Briefmarken-Sammler, A. Moschkau's Magazin (1871), Deutsche Briefmarken-Zeitung v roce 1885... Ostatně německé teritorium bylo tvůrčím podhoubím a vzorem pro desítky odborných časopisů v celé Evropě. Na českém území mělo v premiéru v té době již nejméně pět odborných filatelistických časopisů. Gustav Bauschke (schovávající se za pseudonymem Schaubek - v přesmyčce Bauschke) vydává v roce 1869 1. filatelistický časopis na dnešním československém území a tenkrát vůbec první v celém Rakousku-Uhersku. Bylo to v Ústí nad Labem a časopisy se nazýval Der Deutsche Briefmarken-Sammler. Podle dochovaných pramenů vyšly pouze 3 čísla časopisu. V Moravské Ostravě vychází v červenci 1886 Philatelistische Börsen-Courier, který se ostatně dožil vydání Polskiego Filatelisty. V Brně v témže měsíci i roku vyšlo jediné číslo anoncovaného časopisu Die Philatelistische Blätter Aloise von Isakovicse. V Praze začala vycházet v roce 1892 Correspondenz Seyfried, později přejmenovaná na Oestereichische Correspondenz (do roku 1893). Druhým časopisem hodným větší pozornosti však zůstal pražský (!) Austria-Philatelist, vydávaný od prosince 1893 do roku 1899. Austria Philatelist v 1. čísle Polskiego Filatelisty inzeroval svoji existenci. pro zajímavost - roční předplatné Austria Philatelistu bylo 2,40 korun, 2 marky nebo 2,50 franků. Roční předplatné Polskiego Filatelisty v témže Rakousku-Uhersku činilo 2 koruny, 2 marky v Německu nebo 3 franky ve Francii (Belgii a Švýcarsku). Vraťme se ale k úmyslu založit vlastní odborný list. Není se co divit, e dodnes filatelisticky agilní Krakováci již nedlouho po svém založení cítili potřebu písemně se vyjadřovat. Usnesli se o tom 10. března 1894. Odpovědným redaktorem učinili vysokého, štíhlého bruneta s plnovousem a mohutným špičatým knírem, Maximiliána Nikolaje Urbańského (1867-1921). Od mládí byl Urbańský (Urbański) sběratelem známek z celého světa. S postupujícím věkem známky studoval důkladněji, až se stal uznávaným a všestranným filatelistickým odborníkem. Přidáme-li obchodní talent a jazykové znalosti, lehce doplníme: Urbańský se stal sběratelem s mnohými zahraničními konexemi, které se týkaly jak V.I.P. filatelistů tehdejší doby, tak vydavatelských firem, redakcí a poštovních správ. Urbańský soustředil v krátké době několik desítek příspěvků, a jak se později ukázalo, bylo co tisknout na celá léta. Již za půl druhého měsíce, 1. dubna 1894 vydal 1. číslo. V tomto místě se musíme poněkud zastavit a opravit jinak cenný článek V. Weisse (1), který první zmínku o blíže neznámém Polském Filatelistovi datuje až do roku 1898 s odkazem na zprávy Klubu českých filatelistů v Praze. Ostatně ani v případě druhého krakovského časopisu - totiž "Filatelia" - se datum vydání neztotožňuje s uváděnými údaji.
Pro titulní stranu si Urbańský vybral celkový, liniový pohled na Krakov, který byl ovšem v létech následujících neustále měněn (1895, 1898, 1899 i 1900). Redakční rada se skládala z Wl. Halatkiewicze, W. Placzka, W. Slatowskiego a S. Skapskiego, předsedy klubu. Ten byl v roce 1896 poctěn čestným členstvím "1. Polskiego Klubu Filatelistów w Krakowie".
První číslo bylo vydáno jako ukázkové a rozdáváno zdarma. Další byly již prodávány po 16, později po 20 centech, s výjimkou členů KF, kteří jej i nadále měli zdarma. Obsah časopisu byl dán schématem:
informace o nových poštovních známkách, informace o jednotlivých schůzích,
setkáních a besedách v klubu, životopisy ex sběratelů Evropy té
doby, recenze odborného tisku, varování před škodnou ve filatelii -
černá listina sběratelů a obchodníků, informace z polské i zahraniční
filatelie, z aukcí a nechyběla ani část věnovaná filatelistickému
humoru. Tak např. v 1. čísle je následující anekdota: Z obsahu 1. čísla Polskiego Filatelisty vzpomeňme ještě stať o jubileu Hermannova korespondenčního lístku. V prvním roce (1894) vyšlo 9 čísel, v roce 1895 a 1896 po 12 číslech, v roce 1897 již Polski Filatelista nevyšel vůbec, avšak od roku 1898 do roku 1900 měl opět po 12 číslech ročně, celkem tedy vyšel 69 krát. Šest ročníků si připomeňme i obsahově, alespoň ve stěžejních materiálech, tak jak jsou za sebou: I. ročník: Poštovní známky Rakouska, Uher, Lombardska, Bosny, Rakouský novinový Merkur, Vídeňská filatelistická výstava, První příručka polských sběratelů, Tarify v Rakousku roku 1810, Jubilejní emise Rakouských známek, Známky ruských zemstev. II. ročník: Pošta a poštovní známky v Polsku nebo Známky Ruské paroplavební společnosti. III. ročník: věčně zelená úvaha "Má cenu sbírati novotisky?", Falza razítek staroitalských stát, O zakládání sbírek, životopisy Herrmanna, Rychtera, Moschkaua a Suppantschitsche. IV. ročník: Co sbírat?", Lístky moskevské městské pošty, telegrafní známky, Finský korespondenční lístek z roku 1845 a 1850. V. ročník: Pohlednice jako filatelistický zájem, Průsvitky, Pošta Helgolandu, nesmrtelné dilema "s lepem nebo bez něj?", Co je povinnen vědět každý filatelista, Pošta v Transvalu. VI. ročník rady sběratelům pohlednic, Španělská polní pošta, německé koloniální známky. V součtu - zdařilé statě - které by si i dnes čtenář jistě se zájmem přečetl. V podstatě lze říci, ře redakci se podařilo velmi úspěšně splnit své cíle, které do Polskiego Filatelisty vkládala. Časopis za šest let přinesl celou řadu závažných odborných statí a informací: o poště v Polsku - S. Koprowski "Poštovnictví dávného Polska", prakticky totéž, ale z jiného úhlu od S. Biegonského, dále třeba článek E. Finkeho "Historie známek a jejich sběratelství". Popisy již tehdy nebezpečných falz - A. E. Glasewald "Falza na známkách Francie", A. Joessel "Padělky argetinských jubilejních", M. M. Urbański "Rozmanitosti odhalených padělků." Polski Filatelista se před 110 lety stal rovnocenným časopisem cca čtyř desítek odborných časopisů té doby. Byl však i mnohem více. pro Poláky znamenal odborný časopis v mateřštině významný kvalitativní skok ve sběratelství, ale i v národním uvědomění. Byl nezastupitelný pro ty, kteří nemohli překonat jazykovou bariéru zejména německých časopisů. byl mluvčím Poláků na mezinárodním fóru. Jak ukázalo dlouhých šest let (faktických ročníků - v roce 1897 PF nevycházel) i nikoliv bezvýznamným a neúspěšným mluvčím.
Dnes již těžko s jistotou odmítneme myšlenku, že Polski Filatelista nebyl vzorem pro Klub českých filatelistů v Praze, který pod předsednictvím Zikmunda Reacha vydal v roce 1896 1. číslo Českého filatelisty. LITERATURA:
|
|
|||||||||
|
|||||||||||
PROFILY: |
NEDOCEŇOVANÉ ZNÁMKY ČESKOSLOVENSKA
- Jan Karásek
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
|