MAIN PAGE /
HLAVNÍ STRANA:

ON LINE MAGAZÍN O FILATELII A SBĚRATELSTVÍ ...
http://www.japhila.cz/

INTERNAČNÍ TÁBOR SVATOBOŘICE

Reklama:

Svaz českých filatelistů 

   Získal jsem obyčejnou zásilku z protektorátních dob. Stála kdysi 1,30 K a byla vydána v roce 1942. Přitištěna je červená známka 1,20 K. Tak je to červené na bílém.... Razítko je nekvalitní z 25. října 1943. Tato na první pohled tuctová celina byla adresována do rakovnické Pražské ulice. Avšak podrobnější pohlédnutí na dvaačtyřicet let starou celistvost objeví předně parafu napsanou modrou tužkou a na rubu jméno odesílatele s adresou Svatobořice u Kyjova, Internační tábor 5/13. Denní razítko SWATOBORSCHITZ - SVATOBOŘICE je už jenom tečkou za tím, že naopak tato celina se vymyká tisícům běžných protektorátních zásilek.

O internačním táboře Svatobořice byla zmínka ve Filatelistických sešitech v roce 1980 (dr. V. Palkoska, č. 22, str. 77). Šlo o tábor, ve kterém byly internovány osoby, jejichž příbuzní uprchli nebo zůstali v nepřátelské cizině a bojovali ve spojeneckých armádách. Název byl "Internierungslager der nichtuniformierten Polizei im Protektorat Böhmen und Mähren" (Internační tábor neuniformované policie v Protektorátu Čechy a Morava). Podléhal protektorátní vládě a dozor mělo protektorátní četnictvo. Po heydrichiádě v roce 1942 provedlo gestapo tzv. "Akci E" a první transport přišel do Kyjova 17. září 1942. Dne 13. dubna 1945 byl postupující Rudou armádou tábor osvobozen a v něm přibližně více než dva tisíce internovaných našich spoluobčanů.

V nacistické terminologii byly internační tábory pro soustředění příslušníků států, s nimiž bylo Německo ve válečném stavu. Šlo hlavně o osoby podezřelé ze špionáže a Židy.

Popravdě řečeno, není korespondence z tohoto tábora právě běžnou součástí exponátů věnovaných tématu 2. světové války. vedle již zmíněné práce dr. Palkosky není rovněž mnoho známo o tomto táboře a hlavně o podrobnostech souvisejících s jeho poštovnictvím. Proto jsem byl velice překvapen, když čirou náhodou a s pomocí dobrých přátel jsem objevil paní Helenu Souhradovou, která ve zmíněném táboře byla vězněna. Kontakt byl o to pozoruhodnější, že navíc mohla sdělit právě podrobnosti týkající se táborového poštovnictví, protože tam pracovala v kanceláři, kterou procházely poštovní zásilky jak z tábora, tak i do něj docházející.

Geneze jejího příchodu do tábora Svatobořice byla spjata a akcí E, kterou gestapo začalo realizovat po atentátu na protektora Heydricha. Její dva nejbližší příbuzní byli v čs. zahraniční armádě. Po předchozím avízu přítele, že gestapo zatýká příbuzné zahraničních vojáků, se naplnil i její osud. Prošla centrálou gestapa v Pečkově paláci, kde byla vyslýchána. Jiní zatčení byli soustřeďováni ve Veletržním paláci. Vlakem a pod dohledem je převezli do Kyjova, odtud šli pěšky do Svatobořic. Protože znala německy a někdo to neprozřetelně prozradil, dostala se do kanceláře velitelství. Zde pracovala i paní Vejražková, která její obavy brzy rozptýlila. Její muž sloužil v čs. bombardovací peruti, ale v době její internace už padl při náletu nad Německo. Další byla obětavá komunistka paní Volopichová. Právě v kanceláři měly ženy možnost pomáhat a jak se dalo i usnadňovat trudný život vězněným spoluobčanům.

Velitelem svatobořického tábora byl v té době brněnský Němec jménem Císař. Vlivem německých úspěchů nelenil  a nechal se přejmenovat na Kaisera, což je německy právě "císař". Nebyl to člověk dobrý, naopak byl snůškou toho nejhoršího, co v člověku může vězet. Z počátku existence tábora v něm byli gestapáci, kteří měli neomezenou moc. Vyslýchali a dělali nepříjemnosti, kde mohli. Proto do konce roku se také nesmělo korespondovat s domovem. Později je vystřídali čeští četníci.

Z hlediska poštovnictví mě zajímala celá řada podrobností, a tak jsem se dozvěděl, že veškerá pošta musela jít přes kancelář velitele Kaisera. Byly to povětšinou lístky, protože on neměl rád korespondenci pomocí dopisů. Musely se vždy přichystat na hromádku a on je kontroloval. Někdy zběžně, jindy dopodrobna. Proto lze na lístcích a dopisech nalézt jeho parafu "Ká", někdy prý i "K".

Stávalo se, že byl "vysazen" na některé internované. To pak jejich korespondenci obzvláště důkladně prohlížel a jako mstivý člověk hnal do absurdna. Oznamoval totiž vše gestapu a, které čas od času pro nešťastníky přijelo a jejich pouť skončila v horším koncentračním táboře. pro některé navždy. Proto ženy v kanceláři toto počínání sledovaly a snažily se, aby právě korespondence Kaiserem sledovaných lidí se mu nedostávala do rukou.

Na poštu se jezdilo do Svatobořic. Jezdili tam mladá muži s károu a dohlížel na ně četník. Tam předávali korespondenci a jiné zásilky z tábora a naopak přebírali balíky a pytle s dopisy a lístky. Zde byl také jeden z "kanálů", kterým odcházela či přicházela ilegální pošta. Velkou službu po této stránce poskytovali někteří četníci, i když podstupované riziko bylo obrovské. Sehráli velkou kladnou roli právě v těchto případech. Jinak internovaný nesměl mít poštovní známku u sebe. Tu si mohl občas zakoupit od velitele baráku, který je jedenkrát za 14 dní zajišťoval právě v kanceláři velitelství, jež je opatřovala na poště. Zpočátku se mohlo psát asi jednou měsíčně.

Do tábora přicházely také balíky a jejich obsah byl vítaným příspěvkem nejen pro nedobrou a nedostačující táborovou stravu, přilepšoval tak internovaným příjemcům a byl to také hřejivý pozdrav z domova. Co nejlépe doloží celou atmosféru těch dní, než úryvek z dopisu: "Poslední balík došel v pořádku v sobotu a moc jsem si pochutnala. Nevkládejte do balíčku ani malé lístečky, jen seznam, nedostaneme to!" Balíky byly také příčinou Kaiserova pádu. V té době prý platil odesílatel porto a v něm byla i jedna koruna za doručení. Protože táborové komando si pro ně na poštu jezdilo samo, vracela tak pošt tuto korunu táboru. Při více než dvou tisících internovaných a měsících této "praxe" se částka značně zvětšovala. Evidence se vedla v sešitě a Kaiser přišel na to, že by si mohl vylepšit životní úroveň právě z těchto peněz. Tak si začal vybírat, ale naštěstí to stvrzoval, jak pamětnice vzpomíná. Při kontrole nadřízeným orgánem se na přišlo. Kaiser pro tuto "doveliteloval", ale protože byl výborně zapsán u gestapa, tak ho pochopitelně z této šlamastiky vytáhlo. Jeho zástupcem  se pak stal  rovněž Němec z Brna. Byl však jeho úplným protipólem. Při gestapáckých vizitacích sice křičel a pouštěl hrůzu, ale po jejich odjezdu se omluvil, že by jinak před nimi neobstál.

V obdobích vyhraněných situacích je dopis či balík povyšován vždy na něco důležitého a očekává se s netrpělivostí a dychtivostí. Nikterak to nelze přirovnat k normálním okolnostem. Z počátku existence tábora nechávali Němci lidi v něm v nečinnosti a bez kontaktu s blízkými. Byl to psychologický tlak, který měl internované deptat a poskytovat živnou půdu pro fámy a sklíčenost. Mezitím se vyšetřovalo, byla nejistota z budoucnosti. To byly úmyslně vytvářené podmínky v neprospěch internovaných lidí za dráty tábora. Pracovat se začalo později.

Bude jistě pro nás zajímavé, že mezi členy táborové pospolitosti byl i známý umělec Otakar Španiel s rodinou. Známe ho jako tvůrce návrhů československých známek. I on musel spolu s rodinou protrpět své.

Jestliže tu neradostnou dobu popisujeme, pak tak činíme proto, že poznávání minulosti je nutné právě pro ponaučení. Je to opět jeden z kamínků do mozaiky poštovní historie doby 2. světové války. Nezbývá než pamětníkům a přátelům srdečně poděkovat, jak obohatili naše vědomosti o poštovnictví tohoto internačního tábora. I když vzpomínání vyvolává nepříjemné vzpomínky na doby minulé, je o to větší dík nás všech.

Dr. MIROSLAV VOSTATEK
 

PROFILY:

NEDOCEŇOVANÉ ZNÁMKY ČESKOSLOVENSKA - Jan Karásek 
LADISLAV FISCHMEISTER - František Beneš   
ENRICO STANKO VRÁZ & JOSEF KOŘENSKÝ, Břetislav Janík   
FRANCOIS FOURNIER - geniální padělatel ke škodě sběratelů, Břetislav Janík   
ARŠÍK "KDE DOMOV MůJ?", Peter Hoffmann, Švédsko   
JOSEF HERČÍK A 1. grafická společnost   
ONDRÁČEK Miloš, český grafik a rytec  
MISTŘI PERA: Pierre MAHÉ & Jean Baptista Phillip Constant MOENS   
DÍLA NĚMECKÝCH tvůrců na československých poštovních známkách
LEXIKON českých a slovenských autorů a rytců poštovních známek
KDO JE DĚVČÁTKO Z POŠTOVNÍ ZNÁMKY?, Karel Černý
MISTR JOSEF HERČÍK, IN MEMORIAM
DÍKY, PANE MOENSI
BOHUMIL HEINZ
FILIP DE FERRARI - Pan Filatelista - Pan Ferrari

KONTAKT:

Inet since 17.05.1999 
Last edit: 31.12.2007
ISSN 1211-8945
© 1999-2004 BRETISLAV JANIK
EDITOR & BOARD / VYDAVATEL & REDAKČNÍ RADA