MAIN PAGE / |
DOPIS SESTRY
PETRA GINZE
|
Reklama: |
|||||||||
|
Vážení přítomní, dovolte, abych k této velmi zvláštní příležitosti vyslovila několik upřímných slov. Když jsem se dověděla o vydání známky na památku mého bratra, byla jsem velmi dojata. Byl to můj jediný sourozenec, bratr, se kterým jsem vyrůstala a skoro všechny vzpomínky z dětství se pojí k němu. A ještě další stránka této události se mě dotkla citově. Češství je ve mně hluboko zakořeněné. Ještě za Rakouska-Uherska obchod se starožitnostmi mého dědečka Ginze na Jungmannově náměstí v Praze byl jedním z míst, kde se čeští umělci, básníci a spisovatelé scházeli, aby si pohovořili mezi sebou a s dědečkem a vybrali něco z jeho bohaté sbírky vzácných starých knih. Z matčiny strany, pocházející z Královéhradecka, mám rozsáhlé české příbuzenstvo v Čechách. Ale dnes patřím na jiné místo. V posledních 50ti letech jsem nezažila to, čím prošel český národ, všechna utrpení, chvíle povznesení a chvíle zklamání. Moje radosti a smutky byly spojené s vývojem jinde, v mém novém domově v Izraeli. Vydání známky ve mně vyvolává pocity, které mohu těžko popsat anebo definovat. Jakoby se objevil dávný příbuzný a vyslovoval svoji účast. Vydání známky předcházela petice, jejímž iniciátorem byl pan Břetislav Janík a kterou podepsaly stovky českých občanů. Podpořil ji z plného srdce dr. Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, a jak ukazuje výsledek, vydání známky bylo přijato s pochopením a souhlasem. Proto vidím v této události určitou výpověď o českém národu. Vím a jsem si vědoma, že Petrův osud, osud nadaného chlapce, který kreslil, psal články, romány a deník, jehož život byl přeťat ještě dřív, než dospěl, představuje osudy tisíců mladých židovských českých dětí, které byly vyvražděny bez toho, aby po nich zůstala stopa. Jsem vděčná a pyšná na to, že je mnoho dobrých Čechů, kteří litují a jsou smutní z toho, co se stalo. Chava Pressburger
|
|
|||||||||
|
|||||||||||
PROFILY: |
LADISLAV DVOŘÁČEK -
František Beneš
|
||||||||||
|
|
||||||||||
|
|