Rejstřík NPC Poštovního muzea

Diskuse - neoficiální příležitostné celiny

Břetislav Janík, 16.5.2004

ZAMYŠLENÍ NAD "TERMINUS TECHNICUS" VE FILATELISTICKÉ TERMINOLOGII
24. dubna 2004 byla ustavena nová odborná společnost (OS) SČF - Společnost sběratelů neoficiálních příležitostných celin (SSNPC) a již se mezi filatelisty rozšířila námitka proti názvu nové společnosti - „jaképak neoficiální příležitostné celiny, když jde o neoficiální či privátní přítisky na oficiálních celinách“. Proč byl zvolen pro novou OS SČF právě tento a nikoli jiný název, bylo zdůvodněno v Prohlášení přípravného výboru pro založení SSNPC a je zakotveno v Organizačním řádu SSNPC - oba tyto dokumenty jsou stále k disposici na internetových stránkách www.japhila.cz a www.infofila.cz. Pokusím se odpovědět na vznesenou námitku z hlediska odborné terminologie obecně a filatelistické terminologie zvláště.
Nejprve se pozastavíme u pojmu terminus technicus. Podle naučného slovníku je to „odborný název (výraz), který je jednoznačně přiřazen určitému pojmu zpravidla státní nebo oborovou normou“. Slovně to může být výraz i jazykově nesprávný, nelogický, ba dokonce nesmyslný, avšak jednoznačně určující. Každý ví, že  v „autoservisu“ se opravují automobily a poskytují i jiné služby motoristům, přestože v doslovném překladu by to měla být „samoobsluha“. Každý ví, že „mikrofon“ převádí zvukové vlny na elektrický signál, přestože v doslovném překladu by to měla být „miliontina fonu“. Uvážíme-li, že „digit“ v doslovném překladu znamená „prst na ruce“, pak digitální hodinky by měly být spíše hodinky „prstové“ či ručičkové než hodinky s číslicovým displejem. Nesmyslnými se mohou zdát i termíny „půlstopý“, resp. „čtvrtstopý“ záznam zvuku na magnetickém pásku, protože žádná „půlstopa“ nebo „čtvrtstopa“ na pásku neexistuje (jde o počet dvou, resp. čtyř souběžných záznamových stop zasahujících do poloviny, resp. čtvrtiny šířky pásku); název “dvoustopý“ nebo „čtyřstopý“ však není jednoznačný - dvě stopy mohou být zaznamenány nejen na pásku se dvěma záznamovými stopami (tedy „půlstopě“), ale  i na pásku se čtyřmi záznamovými stopami (tedy „čtvrtstopě“). Mnohé obdobné jazykově nesmyslné pojmy pronikají do odborného jazyka jako terminus technicus doslovnými překlady z cizích jazyků. Tak např. pronikl do filatelie pojem „polooficiální“ (z německého „halbamtliche“ nebo anglického „semiofficial“), ve významu privátního přítisku pořízeného se souhlasem poštovní správy, ačkoli fakticky „polooficiálně“ nic vydáno být nemůže.
Za normu filatelistického názvosloví se považuje Základní filatelistická terminologie (ZFT), zpracovaná autorským kolektivem členů komisí SČSF pod vedením Pavla Pittermanna, která vyšla v publikaci Československá filatelie vydané ke Světové filatelistické výstavě Praga 88. Zastavme se u tří hesel ZFT, a to „celina s přítiskem“, „přítisk“ a „příležitostná celina“.
U hesla „celina s přítiskem“ je uvedeno, že přítisk může být úřední (provedený orgány poštovní správy), poloúřední (provedený se souhlasem poštovní správy) a soukromý ... Tuto specifikaci nutno chápat v historickém kontextu a byl smysluplný v době, kdy poštovní správa neprováděla přítisky na zakázku soukromých subjektů. V opačném případě by dnes musely být za „úřední“ považovány všechny přítisky provedené orgány poštovní správy, tedy i přítisky kategorie B (privátní) objednané u OZ DOS Postfila a dokonce i některé přítisky kategorie C, pokud by je mimo Postfilu pořídil např. ke svému výročí místní poštovní úřad. Rovněž pojem „poloúřední přítisk“ ztratil opodstatnění, protože dnes poštovní správa žádný souhlas k vydání přítisků nevydává a používat tento pojem v přeneseném významu (např. pro přítisky kategorie A) je nesprávné, neboť tím by byl popřen základní atribut terminus technicus, totiž jeho jednoznačnost.
U hesla „přítisk“ se dočteme, že interpretace tohoto pojmu je velmi nepřesná ... a do budoucna lze  považovat za účelné používat tento pojem ve smyslu polygrafického názvosloví. Jinak řečeno, nedoporučuje se tento pojem používat ve filatelistickém názvosloví.
„Příležitostná celina“ je definována jako celina vydávaná při příležitosti různých oslav, výstav, výročí apod., která se od běžných celin liší zvláštní úpravou, obvykle obrazem, kresbou či nápisy v levé polovině adresní strany ..., aniž by byl specifikován původ celiny (oficiální nebo neoficiální).
Předmětem zájmu členů SSNPC jsou (v souladu s výše uvedenou definicí) „příležitostné celiny“ s omezením, že se jedná o neoficiální, neúřední vydání těchto příležitostných celin. Podkladem pro vyhotovení neoficiální příležitostné celiny je sice oficiální celina, ta však není celinou příležitostní. Teprve, když se na tuto „podkladovou“ či „nosnou“ oficiální celinu při příležitosti různých oslav, výstav, výročí apod. vytiskne zvláštní úprava, obvykle obrazem, kresbou či nápisy..., teprve pak lze hovořit o „příležitostné celině“; a protože ona zvláštní úprava byla provedena neoficiálně, jedná se o „neoficiální příležitostnou celinu“. Celinu je nutné posuzovat vždy jako celek. Přítisk na celině je jen graficko textová část příležitostné celiny. Neoficiálním či privátním přítiskem se „nosná“ oficiální celina bez přítisku, změnila na příležitostnou celinu, taková však už oficiálně vydaná nebyla. Tedy shrnuto s odvoláním na výše uvedené: pro neoficiálně (neúředně) vydaný přítisk na oficiálně (úředně) vydané nosné celině je pojem neoficiální příležitostná celina (NPC) terminus technicus, a to v naprostém souladu se ZFT. S pojmem příležitostná dopisnice ve významu neoficiálního přítisku na oficiální dopisnici se běžně setkáváme v odborném filatelistickém tisku; např. ve Filatelii č. 7/03 je  na straně 6 zveřejněn program Poštovního muzea v roce 2003 a u tří akci ze čtyř výstav je uvedeno, že k výstavám bude vydána příležitostná dopisnice; na straně 42 v témž čísle je v glose 300. výročí založení gymnázia Benešov uvedeno, že k tomuto výročí vydá Česká pošta dopisnici; ve Filatelii č. 8/03 se na straně 32 dočteme, že v informacích na Mezinárodním veletrhu Sběratel bude ke koupi mj. příležitostná dopisnice; v Merkur Revui č. 2/04 na straně 18 je informace o výstavě Mladá Příbram, ke které bude vydána příležitostná dopisnice s přítiskem atd.; ve všech těchto (i jiných obdobných) glosách se vždy jedná o „neoficiální příležitostnou dopisnici“.
Ještě poznámka, co je a co není ve filatelii „oficiální (úřední)“. Zpravidla když vyjde nový katalog Merkur Revue nebo Pěnkava, kritizuje časopis Filatelie, že tyto katalogy zahrnují kromě oficiálních materiálů i materiály neoficiální. To je sice pravda, ale vždy jsou neoficiální materiály odděleny od oficiálních v samostatných částech katalogu, takže sběratel nemůže být pomýlen, aby zaměnil oficiální materiál za neoficiální a naopak. Jediným katalogem ČR, ve kterém jsou oficiální celiny vedeny společně s neoficiálními (CDV s přítisky „A“ a „PM“), je katalog POFIS, na to však časopis Filatelie neupozorňuje. Neobstojí názor předsedy redakční rady Filatelie pana Dr. Františka Crhy (kterého si jinak jako filatelistického experta velice vážím), že přítisky „Postfila“ a „Poštovní muzeum“ jsou „oficiální“ (viz Filatelie č.1/04 str. 40 - recenze specializovaného katalogu ČR, Filatelie Pěnkava); takový názor má sice oporu v ZFT u hesla „celina s přítiskem“, ale pak by (jak bylo uvedeno výše) měly být jako „oficiální“ označovány i privátní přítisky poštovní provenience, což zřejmě odporuje obecnému filatelistickému myšlení i stávající praxi. Celiny s oficiálními přítisky byly v dosavadní filatelistické historii vždy považovány za oficiální příležitostné celiny a také tak jsou všechny katalogizovány (např. převážná většina čs. oficiálních příležitostných dopisnic z let 1928÷1938 a 1947÷1967 jsou dopisnice s oficiálními přítisky, které existují i bez přítisku a z pozdější doby připomeňme čs. celinové obálky COB59, což je COB52 s oficiálním přítiskem, COB93, což je COB92 s oficiálním přítiskem a nebo čs. dopisnice CDV222 a CDV223/1÷6, což jsou CDV215 s oficiálními přítisky). Tak tomu však u rádoby oficiálních přítisků „Postfila“ a „PM“ není.
Všeobecně se ve filatelii za „oficiální (úřední)“ považují pouze poštovně filatelistické emise zveřejněné ve Věstníku (vydavatelem je ministerstvo nadřízené poštovní správě, v současnosti je to Ministerstvo informatiky ČR); ostatní filatelistický materiál, ať už je jeho vydavatelem kdokoli, je materiál „neoficiální (neúřední)“. Snad by bylo vhodné ještě rozlišit pojmy „neoficiální (neúřední)“ a „privátní (soukromý)“. Pojem „neoficiální“ je nadřazený pojmu „privátní“ (co je privátní, je i neoficiální, neboť nic privátního nemůže být oficiální; avšak co je neoficiální, nemusí být privátní). O privátním filatelistickém materiálu (může jím být nejen příležitostná celina, ale i pamětní list, příležitostný tisk a nově se objevují i privátní FDC) hovoříme tehdy, je-li jeho vydavatelem nebo objednatelem soukromý subjekt, a to i tehdy, jestliže byl takový materiál vyhotoven prostřednictvím poštovní instituce a nebo dodatečně „posvěcen“ poštovní správou (viz např. terminus technicus „privátní celina“).
V závěru bych chtěl apelovat na výbor nové SSNPC, aby přispěl k vytvoření odborné terminologie ve svém oboru, a to v návaznosti na stávající ZFT upřesněním, rozšířením a doplněním hesel, nikoli však změnou významu již do ZFT zařazených hesel.
Doc. Ing. JAROSLAV ŠPAČEK, CSc.

10.5.2004

STANOVISKO KE STANOVISKU ANEB CO VY NA TO, SBĚRATELÉ PŘÍTISKů?
V Informacích SČF - duben 2003 bylo zveřejněno Stanovisko vedení Společnosti sběratelů celin (dále SSC) k přítiskům na dopisnicích a toto stanovisko přetiskly i některé klubové zpravodaje, mj. Zpravodaj č. 2/03 třetího největšího klubu filatelistů v ČR, KF 06-22 Alfonse Muchy Brno. Už ani nepřekvapuje, že se k přítiskům opakovaně, rádoby „odborně“, avšak vesměs negativně vyjadřují nekompetentní orgány. Vedení SSC totiž již několikrát prohlásilo, že problematika přítisků na celinách do odborné náplně SSC nepatří. Tímto zdůvodnilo mj. zamítnutí mé iniciativy založit v rámci SSC sekci sběratelů přítisků i odmítnutí převzít garanci nad Katalogem privátních přítisků, který v roce 1997 vydala firma Filatelie TROJAN; v obou případech mi bylo doporučeno, abych se místo sbírání a katalogizace přítisků věnoval jiné „serioznější“ celinářsko-badatelské činnosti. Přítiskům na celinách se věnuji 40 let. Sbírám je (jakož i cca tisíc sběratelů v ČR) proto, že vydávají svědectví o době ve které vznikly, že mě jejich sbírání baví a uspokojuje daleko více než zkoumání tiskových, výrobních i nahodilých vad na oficiálních celinách a sestavování výstavních exponátů. A ptáte se, jak jsem došel k onomu počtu tisíc sběratelů přítisků? Inu prostě; přítisky o nákladu právě 1000 ks uspokojí poptávku na trhu, při nižším nákladu se už na všechny nedostane, což často vede k tržnímu nárůstu ceny a naopak při vyšším nákladu musí být námět přítisku natolik atraktivní, aby dopisnice s přítiskem zaujala i ty, kteří je generálně nesbírají.
Jistě, že každý má právo vyjádřit svůj názor, ale toto vyjádření by nemělo být netolerantní k jiným názorům na stejnou věc a nabývat tak charakter „neomylného“ mentorování, čím by se měli či neměli sběratelé zabývat, za co by měli či neměli utrácet své peníze a imperativně prohlašovat,  co je možné tolerovat či co je „nežádoucí“. Pánové ve vedení SSC, každý sběratel má vlastní rozum, aby se rozhodl, co chce pro své potěšení i uspokojení sbírat a za co je ochoten utrácet své peníze; vás se to netýká a proto vám to také může být naprosto lhostejné. Přítisky na celinách se objevují od samého počátku vydávání celin, tedy už přes 100 let, přes 100 let se těší zájmu sběratelů a přes 100 let jsou předmětem kritiky ponejvíce právě ze strany těch, kteří přítisky nesbírají a odborně se jimi nezabývají.
Nyní k vlastnímu textu „Stanoviska ...“:
- Vedení SSC rozlišuje přítisky s poněkud zastaralou a dnes mezi sběrateli přítisků nepoužívanou terminologií. Ani názvy institucí nejsou správné. Oficiální celiny již nevydává Ministerstvo dopravy a spojů, nýbrž Ministerstvo informatiky a plný název Postfily není Česká pošta s.p. - dodavatelský závod Postfila, nýbrž Česká pošta s.p. - odštěpný závod Dodavatelské a obchodní služby Postfila (ve zkratce Č.P.s.p. - OZ DOS Postfila).
- Oficiální „Poštovní vydání“ přítisků, uváděné ve Stanovisku v 1. skupině, prakticky neexistuje; pokud by byl takový přítisk vydán, pak by byl katalogizován nikoli jako přítisk, nýbrž jako oficiálně vydaná příležitostná celina.
- Termín „poloúřední“ vydání ve 2. skupině (rozumějme sběratelskou kategorii „A“) dost nešťastně zavedl významný celinářský expert Jiří Nekvasil (viz článek „Pozor na celinářské názvosloví“, Filatelie č. 5/1975), avšak nikoli ve významu dnešní kategorie „A“ (Postfila PF), nýbrž kategorie „B“ (Postfila PP), kterou vedení SSC ve svém třídění vzpomíná až ve 3. skupině „Soukromé vydání“. Termín „poloúřední“ je jazykový nesmysl, neboť - buď je něco vydáno úředně a nebo to „něco“ úředně vydáno není; nic však nemůže být vydáno „poloúředně“.
- Další významný celinářský expert JUDr. Vratislav Palkoska usiloval o výrazné odlišení privátních přítisků  poštovní provenience (ve stanovisku SSC označené 3. skupina) od soukromé (nepoštovní) produkce (ve stanovisku SSC označené jako 4. skupina), aby tak byl, jak sám napsal, „oddělen koukol od pšenice“ (viz článek „Není celina jako celina“, Merkur Revue č. 3/99), což se mu po dvouletém úsilí podařilo u České pošty prosadit; od roku 1998 Postfila začala dopisnice s přítisky označovat svým logem (nejprve shodně kategorie „A“ i „B“ a později přítisky na privátní zakázku odlišila ještě písmeny PP, tj. Privátní Přítisk). Bohužel, počínaje rokem 2001 bylo toto označování privátních přítisků, ke škodě sběratelů a naopak v prospěch vydavatelů-obchodníků i anonymních podnikavců, příkazem náměstka generálního ředitele České pošty pro provoz zrušeno a veškeré snahy o opětovné odlišení privátních přítisků z Postfily narážejí na rozhodné NE vedoucí oddělení filatelie generálního ředitelství Č.P.
- Ve zmíněné 3. skupině vedení SSC ostře odsoudilo přítisky vydávané na zakázku Poštovního muzea. V té souvislosti si dovolím ocitovat dalšího filatelistického experta, pana Dr. Františka Crhu, který o přítisku PM (Walter Loosli) napsal, že je to „hodnotný filatelistický materiál, který patří do našich sbírek“ (Filatelie č. 4/95). Později se sice Dr. Crha vyjádřil, že (cituji z osobního dopisu) „s přítisky jsou stále problémy“ a já v odpověď podotýkám, jak pro koho, rozhodně to nejsou problémy sběratelů přítisků.
- Neujasněnost názorů některých filatelistických odborníků na přítisky lze vyvodit např. z článku významného námětového specialisty Jiřího Horáka „Jak na tématickou filatelii“ (Filatelie č. 5/01), ve kterém se dočteme: „Je mi často líto těch, kteří z neznalosti draze na burzách nakupují různé privátní přítisky na celinách, které nejenže v exponátech nemohou uplatnit, ale dokonce ani ve sbírce z nich nebudou mít velkou radost, protože brzy ztratí svou pochybnou hodnotu...“ , aby v pokračování článku (Filatelie č. 6/01) sám sobě odporoval: „Vše, co je na celinách a dalších poštovních formulářích natištěno, můžeme použít pro dokumentaci; patří sem i reklamy, zejména na materiálech z přelomu 19. a 20. století a z období mezi světovými válkami. Jsou to tedy materiály staré a tudíž i poměrně vzácné, dobře hodnocené“. Takže, chápu-li pana Horáka dobře, staré soukromé přítisky ANO, avšak ty novější NE! Cožpak ty dnešní za 50 nebo 100 let nebudou také staré a tudíž „poměrně vzácné a dobře hodnocené“?
- Poněkud zarážející na Stanovisku vedení SSC je skutečnost, že jeho poučování směřuje dolů, do řad sběratelů, ale nikoli nahoru, k výkonnému výboru SČF. Vždyť VV SČF ke každé valné hromadě SČF nechává vyhotovit privátní přítisk v Postfile a když se rozprodá, nechá vyhotovit dotisk. Ve stejném čísle Informací SČF (duben 2003) je zmínka, že SČF 1× za 5 let připomíná Den čs. a nyní české známky „přítiskovou dopisnicí“ (tedy ve skutečnosti privátním přítiskem). SČF, resp. jeden z vrcholných funkcionářů SČF, stojí za vydáváním přítisků k akcím v Roudnici (Memorial Air Show) a nejvyšší představitel SČF se dokonce angažuje v propagaci privátního „céčka“ (přítisku vydaného soukromě mimo Postfilu) k výstavě Český a slovenský exil 20. století a označuje ho též „příležitostnou dopisnicí“. Když se řekne přítisk, je to špatné, avšak když se řekne „příležitostná dopisnice“ (i když se jedná o totéž), tak je to dobré? Je to zarážející, ale pochopitelné; vždyť poučovat „nadřízené“ přece se nesluší (a často i nevyplácí).
- Zajímavý je další názor ve „Stanovisku...“, totiž že filatelistickou hodnotu mají dopisnice s přítiskem pouze řádně poštovně použité pro službu odpovídající jejich nominální hodnotě. To mi připomenulo ranný věk filatelie, kdy se za „filatelistické“ považovalo sbírání pouze poštovně použitých známek. A přesto dnes ve sbírkách většiny filatelistů převažují známky nepoužité.
Co říci závěrem? Dopisnice vzniky za účelem předávání zpráv. Přítisk na dopisnici v podstatě není nic jiného, než zpráva -  provozní, propagační nebo příležitostně-suvenýrová. Pro přítisky jsou příslušným ministerstvem vydávány speciální „přítiskové“ dopisnice, tedy přítisky mají své opodstatnění a „právo na život“. Pánové, kteří přítisky na dopisnicích, resp. obecně na celinách nesbíráte a ani se tímto sběratelským oborem odborně nezabýváte, nechte už konečně sběratele přítisků na pokoji, vyvarujte se vrchnostenského mentorování a tolerujte, že sbírat si může každý právě to, co se mu líbí a v čem nachází uspokojení. Prohlášení, jako „Ani v nejmenším se nechceme dotknout práva, aby si každý sbíral, co se mu zlíbí, na druhé straně však nechceme a nemůžeme nečinně přihlížet tomu, když si z filatelistů někdo bezostyšně dělá dojnou krávu, ne-li přímo pitomce.“ (citace z redakčního článku „Nad letošními katalogy ČR“, Filatelie č. 1/00) je přinejmenším pokrytecké, ne-li neslušné.  Nyní mnoho sběratelů zaujaly privátní přítisky na kupónech známek a jistě mnozí najdou zálibu v jejich sbírání.  Na výstavě Ostropa 2003 v Jihlavě se objevily neoficiální přítisky na kupónech vydané jak z iniciativy České pošty (obdoba přítiskové kategorie „A“), tak i na zakázku KF 06-40 (obdoba přítiskové kategorie „B“) a nelze vyloučit, že se v budoucnu objeví i přítisky na kupónech pořízené mimo Českou poštu (na čistých kupónech, pokud budou uvolněny do běžného prodeje jako na Slovensku a nebo třeba i přes současný text „kupón pro vás“). Jak budete, páni experti, tyto materiály posuzovat? Také budete obdobně jako vedení SSC doporučovat, aby se sběratelé místo utrácení peněz za známky s privátními přítisky na kupónech věnovali „něčemu užitečnějšímu“?
S veškerou úctou k vedení SSC, zakládající člen SSC                 
doc. Ing. Jaroslav Špaček, CSc.
Příspěvek byl zaslán ke zveřejnění do těchto médií:
- INFORMACE SČF - zpravodaj výkonného výboru SČF
- CELINY - zpravodaj Společnosti sběratelů celin SČF
- FILATELIE - časopis českých a slovenských filatelistů
- MERKUR REVUE - odborný časopis pro filatelii, numismatiku a notafilii
- MAURITIUS - informační měsíčník sběratelů
- http://www.japhila.cz/filatelie/diskuse_cernotisky.htm (2.diskusní blok) nyní: http://www.japhila.cz/filatelie/diskuse_npc.htm
- Zpravodaj Klubu filatelistů Alfonse Muchy Brno
Doc., Ing. Jaroslav Špaček, CSc.
4.6.2003

JAKÝ FILATELISTICKÝ MATERIÁL VYDALA ČESKÁ POŠTA K VÝSTAVĚ ČESKÝ A SLOVENSKÝ EXIL VE 20. STOLETÍ?

Klikněte na dopisnici pro kvalitní reprodukci
V lednu - březnu je v Brně veřejnosti přístupná výstava Český a slovenský exil 20. století. Organizátorem výstavy je Společnost pro kulturu a dialog K2001. Cílem výstavy je, jak uvádí autor výstavy Jan Kratochvíl, seznámit občany České i Slovenské republiky s odkazem osobností kulturního a společenského života, které z různých důvodů a v různých etapách 20. století odešly do exilu, aby unikly perzekuci ve své vlasti. Výstava má na různých místech Brna čtyři víceméně samostatné exposice. V Domě umění je výstava  „Český exil v letech 1900-1958“, v Paláci šlechtičen je výstava „Slovenský exil 1900-1959“, v Moravské zemské knihovně je výstava fotografií Pavla Hrocha „Zapomenutí Češi“ o krajanech v rumunském Banátu a filatelisty bude zřejmě nejvíce zajímat výstava „Exilová pošta“ v Moravském muzeu. Slavnostní vernisáže dne 18.1. se zúčastnili představitelé vlád obou republik, České pošty, Jihomoravského kraje, města Brna a Svazu českých filatelistů. Ve sdělovacích prostředcích i ve filatelistickém tisku (Informace SČF, Filatelie č.1/03 str. 44 aj.) bylo publikováno, že Česká pošta k výstavě vydá filatelistický materiál, což kromě příležitostného razítka (bylo v používání pouze jeden den 19.1.2003) měla být i „příležitostná dopisnice“. Všechny, kdo si tuto „příležitostnou dopisnici“ zakoupili upozorňuji, že se nejedná ani o oficiální dopisnici České pošty, ani o neoficiální přítisk České pošty (kategorie A), ba ani o privátní přítisk vyhotovený na zakázku Č.P. - OZ DOS Postfila (kategorie B). Je to přítisk soukromé produkce (kategorie C) vyhotovený na CDV77 mimo Českou poštu s.p., vydavatelem přítisku je organizátor výstavy K2001. Přítisk je to zajímavý, je na něm  v modré barvě vyobrazena rodina, které se v podomácky vyrobeném tanku podařilo prorazit hraniční závory a dostat se na Západ. S příležitostným razítkem jistě obohatí sbírku celin s privátními přítisky. Je však na pováženou, že mnozí představitelé SČF a publicisté, kteří odsuzují nejen privátní přítisky soukromé produkce (kategorie C), ale i privátní přítisky poštovní provenience (kategorie B) jako „nefilatelistické“ materiály, tento přítisk tolerují a dokonce ho propagují jako filatelistický materiál České pošty. A nebo se snad mýlím a Česká pošta vydala k výstavě jiný filatelistický materiál? A ještě jedna poznámka k tomuto přítisku. Část nákladu určená pro účastníky vernisáže byla očíslována a pro zvláště významné prominenty bylo několik očíslovaných dopisnic s přítiskem opatřeno červeným otiskem příležitostného razítka. Můžeme to chápat jako návrat k jakýmsi „výsadním tiskům“ z období, kdy poště vládl pan ministr Alois Neumann? A za jakou částku se později tyto materiály objeví někde na burze, v aukci nebo v nabídce nějaké zásilkové služby, pochopitelně s poznámkou, že se jedná o „vzácný filatelistický materiál vydaný Českou poštou“.
Doc. Jaroslav Špaček, Brno, 19.2.2003