Rejstřík NPC Poštovního muzea

Diskuse - neoficiální příležitostné celiny

Břetislav Janík, 16.5.2004

ZAMYŠLENÍ NAD "TERMINUS TECHNICUS" VE FILATELISTICKÉ TERMINOLOGII
24. dubna 2004 byla ustavena nová odborná společnost (OS) SČF - Společnost sběratelů neoficiálních příležitostných celin (SSNPC) a již se mezi filatelisty rozšířila námitka proti názvu nové společnosti - „jaképak neoficiální příležitostné celiny, když jde o neoficiální či privátní přítisky na oficiálních celinách“. Proč byl zvolen pro novou OS SČF právě tento a nikoli jiný název, bylo zdůvodněno v Prohlášení přípravného výboru pro založení SSNPC a je zakotveno v Organizačním řádu SSNPC - oba tyto dokumenty jsou stále k disposici na internetových stránkách www.japhila.cz a www.infofila.cz. Pokusím se odpovědět na vznesenou námitku z hlediska odborné terminologie obecně a filatelistické terminologie zvláště.
Nejprve se pozastavíme u pojmu terminus technicus. Podle naučného slovníku je to „odborný název (výraz), který je jednoznačně přiřazen určitému pojmu zpravidla státní nebo oborovou normou“. Slovně to může být výraz i jazykově nesprávný, nelogický, ba dokonce nesmyslný, avšak jednoznačně určující. Každý ví, že  v „autoservisu“ se opravují automobily a poskytují i jiné služby motoristům, přestože v doslovném překladu by to měla být „samoobsluha“. Každý ví, že „mikrofon“ převádí zvukové vlny na elektrický signál, přestože v doslovném překladu by to měla být „miliontina fonu“. Uvážíme-li, že „digit“ v doslovném překladu znamená „prst na ruce“, pak digitální hodinky by měly být spíše hodinky „prstové“ či ručičkové než hodinky s číslicovým displejem. Nesmyslnými se mohou zdát i termíny „půlstopý“, resp. „čtvrtstopý“ záznam zvuku na magnetickém pásku, protože žádná „půlstopa“ nebo „čtvrtstopa“ na pásku neexistuje (jde o počet dvou, resp. čtyř souběžných záznamových stop zasahujících do poloviny, resp. čtvrtiny šířky pásku); název “dvoustopý“ nebo „čtyřstopý“ však není jednoznačný - dvě stopy mohou být zaznamenány nejen na pásku se dvěma záznamovými stopami (tedy „půlstopě“), ale  i na pásku se čtyřmi záznamovými stopami (tedy „čtvrtstopě“). Mnohé obdobné jazykově nesmyslné pojmy pronikají do odborného jazyka jako terminus technicus doslovnými překlady z cizích jazyků. Tak např. pronikl do filatelie pojem „polooficiální“ (z německého „halbamtliche“ nebo anglického „semiofficial“), ve významu privátního přítisku pořízeného se souhlasem poštovní správy, ačkoli fakticky „polooficiálně“ nic vydáno být nemůže.
Za normu filatelistického názvosloví se považuje Základní filatelistická terminologie (ZFT), zpracovaná autorským kolektivem členů komisí SČSF pod vedením Pavla Pittermanna, která vyšla v publikaci Československá filatelie vydané ke Světové filatelistické výstavě Praga 88. Zastavme se u tří hesel ZFT, a to „celina s přítiskem“, „přítisk“ a „příležitostná celina“.
U hesla „celina s přítiskem“ je uvedeno, že přítisk může být úřední (provedený orgány poštovní správy), poloúřední (provedený se souhlasem poštovní správy) a soukromý ... Tuto specifikaci nutno chápat v historickém kontextu a byl smysluplný v době, kdy poštovní správa neprováděla přítisky na zakázku soukromých subjektů. V opačném případě by dnes musely být za „úřední“ považovány všechny přítisky provedené orgány poštovní správy, tedy i přítisky kategorie B (privátní) objednané u OZ DOS Postfila a dokonce i některé přítisky kategorie C, pokud by je mimo Postfilu pořídil např. ke svému výročí místní poštovní úřad. Rovněž pojem „poloúřední přítisk“ ztratil opodstatnění, protože dnes poštovní správa žádný souhlas k vydání přítisků nevydává a používat tento pojem v přeneseném významu (např. pro přítisky kategorie A) je nesprávné, neboť tím by byl popřen základní atribut terminus technicus, totiž jeho jednoznačnost.
U hesla „přítisk“ se dočteme, že interpretace tohoto pojmu je velmi nepřesná ... a do budoucna lze  považovat za účelné používat tento pojem ve smyslu polygrafického názvosloví. Jinak řečeno, nedoporučuje se tento pojem používat ve filatelistickém názvosloví.
„Příležitostná celina“ je definována jako celina vydávaná při příležitosti různých oslav, výstav, výročí apod., která se od běžných celin liší zvláštní úpravou, obvykle obrazem, kresbou či nápisy v levé polovině adresní strany ..., aniž by byl specifikován původ celiny (oficiální nebo neoficiální).
Předmětem zájmu členů SSNPC jsou (v souladu s výše uvedenou definicí) „příležitostné celiny“ s omezením, že se jedná o neoficiální, neúřední vydání těchto příležitostných celin. Podkladem pro vyhotovení neoficiální příležitostné celiny je sice oficiální celina, ta však není celinou příležitostní. Teprve, když se na tuto „podkladovou“ či „nosnou“ oficiální celinu při příležitosti různých oslav, výstav, výročí apod. vytiskne zvláštní úprava, obvykle obrazem, kresbou či nápisy..., teprve pak lze hovořit o „příležitostné celině“; a protože ona zvláštní úprava byla provedena neoficiálně, jedná se o „neoficiální příležitostnou celinu“. Celinu je nutné posuzovat vždy jako celek. Přítisk na celině je jen graficko textová část příležitostné celiny. Neoficiálním či privátním přítiskem se „nosná“ oficiální celina bez přítisku, změnila na příležitostnou celinu, taková však už oficiálně vydaná nebyla. Tedy shrnuto s odvoláním na výše uvedené: pro neoficiálně (neúředně) vydaný přítisk na oficiálně (úředně) vydané nosné celině je pojem neoficiální příležitostná celina (NPC) terminus technicus, a to v naprostém souladu se ZFT. S pojmem příležitostná dopisnice ve významu neoficiálního přítisku na oficiální dopisnici se běžně setkáváme v odborném filatelistickém tisku; např. ve Filatelii č. 7/03 je  na straně 6 zveřejněn program Poštovního muzea v roce 2003 a u tří akci ze čtyř výstav je uvedeno, že k výstavám bude vydána příležitostná dopisnice; na straně 42 v témž čísle je v glose 300. výročí založení gymnázia Benešov uvedeno, že k tomuto výročí vydá Česká pošta dopisnici; ve Filatelii č. 8/03 se na straně 32 dočteme, že v informacích na Mezinárodním veletrhu Sběratel bude ke koupi mj. příležitostná dopisnice; v Merkur Revui č. 2/04 na straně 18 je informace o výstavě Mladá Příbram, ke které bude vydána příležitostná dopisnice s přítiskem atd.; ve všech těchto (i jiných obdobných) glosách se vždy jedná o „neoficiální příležitostnou dopisnici“.
Ještě poznámka, co je a co není ve filatelii „oficiální (úřední)“. Zpravidla když vyjde nový katalog Merkur Revue nebo Pěnkava, kritizuje časopis Filatelie, že tyto katalogy zahrnují kromě oficiálních materiálů i materiály neoficiální. To je sice pravda, ale vždy jsou neoficiální materiály odděleny od oficiálních v samostatných částech katalogu, takže sběratel nemůže být pomýlen, aby zaměnil oficiální materiál za neoficiální a naopak. Jediným katalogem ČR, ve kterém jsou oficiální celiny vedeny společně s neoficiálními (CDV s přítisky „A“ a „PM“), je katalog POFIS, na to však časopis Filatelie neupozorňuje. Neobstojí názor předsedy redakční rady Filatelie pana Dr. Františka Crhy (kterého si jinak jako filatelistického experta velice vážím), že přítisky „Postfila“ a „Poštovní muzeum“ jsou „oficiální“ (viz Filatelie č.1/04 str. 40 - recenze specializovaného katalogu ČR, Filatelie Pěnkava); takový názor má sice oporu v ZFT u hesla „celina s přítiskem“, ale pak by (jak bylo uvedeno výše) měly být jako „oficiální“ označovány i privátní přítisky poštovní provenience, což zřejmě odporuje obecnému filatelistickému myšlení i stávající praxi. Celiny s oficiálními přítisky byly v dosavadní filatelistické historii vždy považovány za oficiální příležitostné celiny a také tak jsou všechny katalogizovány (např. převážná většina čs. oficiálních příležitostných dopisnic z let 1928÷1938 a 1947÷1967 jsou dopisnice s oficiálními přítisky, které existují i bez přítisku a z pozdější doby připomeňme čs. celinové obálky COB59, což je COB52 s oficiálním přítiskem, COB93, což je COB92 s oficiálním přítiskem a nebo čs. dopisnice CDV222 a CDV223/1÷6, což jsou CDV215 s oficiálními přítisky). Tak tomu však u rádoby oficiálních přítisků „Postfila“ a „PM“ není.
Všeobecně se ve filatelii za „oficiální (úřední)“ považují pouze poštovně filatelistické emise zveřejněné ve Věstníku (vydavatelem je ministerstvo nadřízené poštovní správě, v současnosti je to Ministerstvo informatiky ČR); ostatní filatelistický materiál, ať už je jeho vydavatelem kdokoli, je materiál „neoficiální (neúřední)“. Snad by bylo vhodné ještě rozlišit pojmy „neoficiální (neúřední)“ a „privátní (soukromý)“. Pojem „neoficiální“ je nadřazený pojmu „privátní“ (co je privátní, je i neoficiální, neboť nic privátního nemůže být oficiální; avšak co je neoficiální, nemusí být privátní). O privátním filatelistickém materiálu (může jím být nejen příležitostná celina, ale i pamětní list, příležitostný tisk a nově se objevují i privátní FDC) hovoříme tehdy, je-li jeho vydavatelem nebo objednatelem soukromý subjekt, a to i tehdy, jestliže byl takový materiál vyhotoven prostřednictvím poštovní instituce a nebo dodatečně „posvěcen“ poštovní správou (viz např. terminus technicus „privátní celina“).
V závěru bych chtěl apelovat na výbor nové SSNPC, aby přispěl k vytvoření odborné terminologie ve svém oboru, a to v návaznosti na stávající ZFT upřesněním, rozšířením a doplněním hesel, nikoli však změnou významu již do ZFT zařazených hesel.
Doc. Ing. JAROSLAV ŠPAČEK, CSc.

10.5.2004